Větrání dle
koncentrace škodlivin ve vnitřním prostoru představuje obecně jednu
z variant řízeného větrání vnitřních prostor stavebních objektů, a to za
účelem dosažení optimálního stavu kvality vnitřního prostředí jak ze
zdravotního hlediska, tak z hlediska ekonomického provozu systému
(především) nuceného větrání, jehož vzduchový výkon (objem přiváděného
čerstvého vzduchu) je efektivně regulován na základě okamžitého stavu kvality
vnitřního vzduchu. Indikátorů kvality vnitřního vzduchu je celá řada a volba toho
vhodného je ve velké míře závislá na typu vnitřního prostoru. Větrání dle
koncentrace (množství) určité látky bude tedy odlišné např. v průmyslovém
provozu a v rodinném domu. U vnitřních prostorů, které jsou obývány lidmi
tzv. obytné prostory, je dobrým ukazatelem kvality vnitřního vzduchu
koncentrace CO2 (oxidu uhličitého). Oxid uhličitý je běžně součástí
zemské atmosféry, ale také je (mimo jiné) součástí vzduchu vydechovaného
člověkem. V nevětraném prostoru (zavřená okna, utěsněné okenní spáry)
obývaném lidmi dochází postupně růstu koncentrace CO2, přičemž je
známo, že po dosažení určité hranice se dostaví i bezprostřední účinky na
lidský organismus. Častým příznakem bývá pocit únavy, bolení hlavy, ospalost
aj. Dlouhodobé obývání takovýchto prostor není tedy ani pocitově příjemné, ani
zdraví prospěšné. Proto i doporučované normové hodnoty či požadované min.
hodnoty objemu přiváděného čerstvého vzduchu do obytných prostor vycházejí především
právě z koncentrace CO2. Dodržením množství přívodu čerstvého
vzduchu do pobytových místností min. 25 m3.hod-1 je tak
zároveň zpravidla zaručeno, že koncentrace CO2 nepřekročí mezní
hodnotu. Pro pružné, aktivní řízení stavu kvality vnitřního vzduchu se pak
s výhodou využívají čidla CO2, jež vyhodnocují okamžitou
koncentraci v daném prostoru. (U rodinných domů typicky ložnice, dětský
pokoj, obývací pokoj. U administrativních budov kancelářské prostory a zasedací
místnosti). S informací o koncentraci CO2 pak dále pracuje systém
nuceného větrání (vzduchotechniky - VZT) a dochází k řízení množství
přiváděného venkovního, čerstvého vzduchu. Samotná čidla CO2 se
umisťují do pobytových prostorů tak, aby pokud možno co nejlépe reflektovala
kvalitu vnitřního vzduchu. Vhodnými místy pro osazení je výška cca 1,2 až 1,8m
nad úrovní podlahy (úroveň lidské hlavy), alespoň 1,0m od rohu místností,
alespoň 0,5 až 1,0m od dveří a ne v blízkosti oken. Jak již bylo řečeno je
vhodné využívat čidlo CO2 předevšímjako součást systému
nuceného větrání, bude však jistě vhodné doplnit, že čidlo CO2 lze
do vnitřního prostoru umístit bez dalšího přímé vazby na jiná zařízení.
Výstupem je tak pouze informace v úrovni aktuální koncentrace na základě
které, může být prostor dle potřeby větrán otevřením oken, jakkoli je už tento
způsob větrní méně efektivní. Často bývají tato čidla kompaktním měřícím
zařízením, kde je k dispozici také měření relativní vlhkosti a teploty
vzduchu a případně ještě dále doplněna o akustickou signalizaci pro upozornění
při dosažení limitní koncentrace CO2.
Více viz. např: https://vetrani.tzb-info.cz/vnitrni-prostredi/7132-oxid-uhlicity-utajeny-nepritel