Elektromobilita znamená používání elektrovozidel.
V ČR je zatím málo rozvinutá, dá se říci, že se zatím spíše zaměřuje na
jednostopá vozidla. Nicméně lze předpokládat, že v budoucnu dojde
k jejímu masivnímu rozvoji. Výhodou je, že zdroj znečištění není v místě
používání vozidla, což je obvykle v osídlených oblastech, ale je přesunut
jinam (při použití elektřiny ze spalovacích elektráren). Pro pohon elektrovozů
lze používat i elektřinu vyrobenou obnovitelnými zdroji, která se naakumuluje
do baterií.
Nespornou výhodou elektroautomobilů je
vedle nulového lokálního znečišťování i velmi levný provoz, navíc odpadá velké
množství servisních úkonů, které jsou v běžném autě nutné.
Současnou nevýhodou elektromobility je
malý akční rádius. Automobil obvykle na jedno nabití ujede 200 až 400 km a poté
je nutné jej dobít. Nabíjení automobilu je poměrně zdlouhavé a je omezen i
počet automobilů, které lze nabíjet současně. To je dáno tím, že pokud chceme
nabít běžný akumulátor automobilu, který má kapacitu 50 kWh musíme dobíjet při
napětí 230 V proudem 200 A abychom nabili akumulátor z 0 % na 100 %
přibližně za hodinu. Nabíjení je možné provádět buď z nabíječky
instalované v automobilu, což je nejzdlouhavější. Další možností jsou
nabíjecí stanice. Zde existují 3 používané standardy. První je CCS, který
používají evropská auta, druhý CHAdeMO využívaný japonskými auty, třetí je pak
TESLA.
Hrozí, že při hromadném rozvoji
elektromobility dojde k přetěžování přenosové soustavy. Zároveň je však
elektromobilita výzvou, neboť baterie v automobilech mohou zároveň sloužit
jako akumulace elektřiny a může jít o levné a decentralizované ukládání
elektřiny vyrobené obnovitelnými zdroji. Mohl by tedy i existovat model, že
v kanceláři se ráno připojíme na distribuční síť, automobil bude dobit a
odpoledne, po příjezdu domů, bude automobil sloužit pro zásobování elektřinou
v odpolední špičce. V noci, v době nízkého odběru, bude zase
zpětně dobíjen.