Kondenzační kotle na zemní plyn slouží pro vytápění a ohřev teplé vody. Kondenzační kotel je konstruován tak, aby mohl maximálně využít palivo (zemní plyn). Spaliny odcházející z kotle, které vzniknou při spalování zemního plynu, se ochlazují až pod teplotu rosného bodu (která je okolo 57 °C, záleží na druhu použitého zemního plynu). Poté nastává kondenzace vodní páry obsažené v těchto spalinách a získává se kondenzační teplo.
Jak je zmíněno výše je tedy důležitá teplota topné vody, která by se měla pohybovat okolo 57°C, proto se vždy při instalaci kondenzačních kotlů volí nižší teplotní spády otopné soustavy, tak aby bylo využito i kondenzační teplo. S využitím kondenzačního tepla, ale vzrůstají nároky na kouřovody, tak aby odolávali kondenzaci vodní páry a proto se na spalinové cesty používají plasty, nerezové materiály apod. Kondenzační kotle mohou být v provedení plynového spotřebiče typu B i C. Nejčastěji se setkáváme s provedením plynového spotřebiče typu C, které má oproti provedení B výhodu v tom, že dochází k nasávaní spalovacího vzduchu přímo z venkovního prostředí nikoliv z vnitřního prostředí. Řešení přívodu vzduchu a odvodu spalin může být řešeno i koaxiálním potrubím. Kondenzační kotle mohou být v provedení závěsného (na zeď) i stacionárního kotle (na zem), lze instalovat i stacionárním kotle s externím hořákem. Závěsné kotle bývají obvykle do 100 kW. Závěsné kotle lze spojit i do kaskády (více propojených kotlů). Propojení kotlů může být i na straně spalinové cesty.
Pro kondenzační kotle je nutné vyřešit i odvod kondenzátu. Odvod kondenzátu bývá do kanalizace a to buďto na přímo, kdy se smíchá s ostatními splaškovými vody, typické řešení pro rodinné domy. Pokud se jedná o větší instalace, je nutná neutralizace kondenzátu (nádoba s granulátem) s následným vypouštěním do kanalizace. Veškeré podmínky na řešení kondenzátu si řeší každý výrobce kotle. Nesmí se ale opomenout i to, že vypouštění kondenzátu do stokové sítě musí být v souladu s podmínkami uvedených v kanalizačním řádu.